V 13:30 odpoledne jsme nastoupili ještě s další jednotkou z Éčka na průzkum k německým liniím. Němce jsme neviděli. Když se zvedl vítr uslyšeli jsme první výstřely a kulky dopadající na naši pozici. Sformovali sme se a kladli němcům odpor dokud k nám nezačali dopadat první německé dělostřelecké granáty. Začali jsme se stahovat k našim pozicím niní už krytí palbou britské a americké pěchoty. Pvt. John Trumann byl raňen do nohy. Odnesli jsme ho za pozice jen chvíli před tím, než na nás němci poslali letadlo. Pilot letěl nízko a ostřeloval pozice postupující britské armády. Výška letu se mu stala osudnou, když se mu po chvíli začalo kouřit z motoru a zmizel daleko za obzorem.

Útok začal hned po sestřelení letounu. Britové na levém křídle bez velkých ztrát odpálili skladiště munice, což vyvolalo mezi němci zmatek. Americké síly využili momentu překvapení a němci je zastavili až před prvním ostnatým drátem před zákopy. Nastala dlouhá přestřelka, jejíž smysl připomínal zákopovou válku. Jednu chvíli němci vytlačili britské levé křídlo a útočili na nás zleva. Když se situace zdála být beznadějná, zbytku roztříštěné britské obrany se podařilo sformovat a zahnat němce zpátky. Tady se výsledek bitvy obrátil. Do zajetí nám padali další a další němci. Když jsme obklíčili zbytek regimentu, většina němců se dobrovolně vzdala.