Jdi na obsah Jdi na menu
 


Colmarská kapsa

27. 5. 2008

ObrazekV 13:30 odpoledne jsme nastoupili ještě s další jednotkou z Éčka na průzkum k německým liniím. Němce jsme neviděli. Když se zvedl vítr uslyšeli jsme první výstřely a kulky dopadající na naši pozici. Sformovali sme se a kladli němcům odpor dokud k nám nezačali dopadat první německé dělostřelecké granáty. Začali jsme se stahovat k našim pozicím niní už krytí palbou britské a americké pěchoty. Pvt. John Trumann byl raňen do nohy. Odnesli jsme ho za pozice jen chvíli před tím, než na nás němci poslali letadlo. Pilot letěl nízko a ostřeloval pozice postupující britské armády. Výška letu se mu stala osudnou, když se mu po chvíli začalo kouřit z motoru a zmizel daleko za obzorem.

Obrazek

Útok začal hned po sestřelení letounu. Britové na levém křídle bez velkých ztrát odpálili skladiště munice, což vyvolalo mezi němci zmatek. Americké síly využili momentu překvapení a němci je zastavili až před prvním ostnatým drátem před zákopy. Nastala dlouhá přestřelka, jejíž smysl připomínal zákopovou válku. Jednu chvíli němci vytlačili britské levé křídlo a útočili na nás zleva. Když se situace zdála být beznadějná, zbytku roztříštěné britské obrany se podařilo sformovat a zahnat němce zpátky. Tady se výsledek bitvy obrátil. Do zajetí nám padali další a další němci. Když jsme obklíčili zbytek regimentu, většina němců se dobrovolně vzdala.

Posledním bojem při němž byly straceny zbytečně životy byl útok na německé ostrostřelecké družstvo schované mezi stromy. Já a pvt. Thomas Johnson z druhé čety jsme se k nim dostali z boku a zastřelili zbylé dva okupanty. Byl konec. Britové i spojenci vytvářeli hloučky, kouřili a plácali se po zádech. Já sem si sedl na hromadu pytlů a nabídl Tonymu cigaretu. Pode mnou se rozprostíralo pole proryté dělostřeleckou palbou a pokryto hromadami mrtvol.

Obrazek